Jak jsem fotografoval řeku Svitavu

Fotografovat řeku není na první pohled nijak těžké, pokud máte dost času a trpělivosti. Reka je pořád na stejném místě, nikam vám neuteče. Jen se vlní, pění, někdy hučí na jezu, někdy ztichne před stavidlem. Ale nemusíte jí říkat ať se usmívá, ani ji složitě aranžovat a svítit. Řeka má své vlastní světlo. Když to světlo vystihnete a pak si na ně počkáte, fotka se povede. A když ne, tak tam zajdete znovu, řeka na vás počká. No a když to děláte aspoň jednou týdně rok nebo dva, tak to by v tom byl čert, abyste neudělali pár hezkých snímků. Tohle jsem si říkal v srpnu v roce 2006, když jsem začal fotografovat Svitavu pro Fabriku.

Fotil jsem řeku po celém jejím toku. Konec léta jsem zachytil v okolí Svitav, pokračoval jsem kolem jejího soutoku se Svratkou za Brnem. Pak jsem se vrátil k bukovým lesům v okolí Blanska, zašel jsem přes Bílovice až k Obřanům a zase ke Svitávce. Podzim se nádherně vybarvil a zlaté listí se ve Svitavě fotogenicky zrcadlilo. Pořád to ale nějak nebylo ono. Říkal jsem si: ,,Chce to nějakou grafickou zkratku, nějaký artefakt, aby vyskočil duch řeky!" Ale nevěděl jsem, jak na to. Čekal jsem na zimu, na černobílou grafiku. Zima si v tom roce vzala dovolenou, a tak jsem čekal marně. Jen na pár hodin si začaroval sníh u rybníka Rosnička, a pak zase nic. Trochu mě to už trápilo, a tak mě napadlo podívat se na Svitavu z ptačí perspektivy a najal jsem si letadlo. Nebylo to špatné, ale pořád to nebylo ono.

Jaro bylo krásné a plné sluníčka. Děkoval jsem Svitavě, že jsem díky ní poznal krásnou krajinu od Adamova k Doubravici, Masarykovu stezku u Blanska a poslední přirozené meandry u Rájce a před Skalici nad Svitavou, kde žije i bobr! Už se mi to zdálo lepší, ale co vám mám povídat - nebylo to ono.

Až jednou v dubnu 2007- jsem chodil kolem rybníka Rosnička a u stavidla znenadání na mě vyskočil Fantom. Ještě jsem nevěděl, že to je on. Mihnul se pod lávkou, třepotal se, chvílemi mizel, pak se změnil v třpytivý monolit a zase se zastavil. Fotil jsem jako o život.

A když jsem pak přišel domů, viděl jsem, že mám konečně ty nejlepší fotky. Tohle byl ten duch řeky - Fantom řeky Svitavy! Ukázal mi, jak ji mám fotit. Řekl mi: ,,Ty nemehlo, nechtěj být krajinářem, když stejně umíš nejlíp zátiší!"

Řídil jsem se jeho radou a hned mi bylo líp. S novou chutí jsem se vrhl na Svitavu. Chytal jsem nové fantomy na jezech a splavech v Blansku, za Olympií v Brně u soutoku, v zámeckém parku ve Svitávce i v Hradci nad Svitavou a Chrastové. Byli všude, jen jsem je dřív neviděl. Soustředil jsem se na detaily řeky ve Skrchově, před Březovou, za Letovicemi, a znovu jsem prošel všechna známá místa. Přešlo léto, další krásný podzim a další zima bez sněhu. A dnes, kdy píšu tyto řádky, jaro je za dveřmi a já bilancuji těch 20 měsíců s řekou Svitavou. Mám před sebou hromadu asi 150 fotek, vybraných z několika set. Vybírám z nich ty nejlepší pro Fabriku. Už rozmrzl rybník a já jsem byl zamávat svému Fantomovi. ,,Dík, příteli! A drž mi palce, ať se moje fotky Svitavákům líbí"

Miroslav Sychra, 24. března 2007